Vyhledávání

Tvrdost je definována jako odpor proti vnikání zkušebního tělesa do povrchu zkoušeného materiálu. Kvantitativně se posuzuje podle velikosti otisku, který vznikl vtlačením zkušebního tělesa vhodného tvaru (kulička, kužel, jehlan) a z dostatečně tvrdého materiálu (kalená ocel, slinutý karbid, diamant) do zkoušeného vzorku určitou silou za předem stanovených podmínek.

Transdermální terapeutické systémy jsou určené pro systémové podávání látek. Nejčastěji se používají transdermální náplasti, které zajišťují řízené uvolňování léčivých látek, ale vyvíjejí se i další způsoby této aplikace. Transdermální náplasti (Emplastra transcutanea) uvolňují během své aplikace léčivé látky řízeně. To znamená, že látka se uvolňuje z náplasti konstantní rychlostí, což vede k dosažení dlouhodobě vyrovnaných hladin léčiva v organismu. V současnosti je ve světě používáno poměrně velké množství transdermálních léčivých přípravků. Počet látek, které lze takto aplikovat, je však relativně malý – v současnosti se touto cestou nepodává více než 20 látek. Je to proto, že jen málo látek má schopnost dostatečně přestupovat do podkoží a dosahovat v systémové cirkulaci terapeuticky účinných koncentrací. Kromě vysoké účinnosti musí tyto látky mít i ideální fyzikálně chemické vlastnosti. Pro rozšíření spektra takto podávaných látek se vyvíjí řada metod, které zlepšují prostupnost kůže pro podávané látky nebo mají umožnit podávání látek, které kůží neprostupují vůbec. V textu je uveden přehled těchto metod i přehled látek, které se transdermálně v současné době podávají, a také jsou popsané výhody a nevýhody této aplikační cesty.

Přírodní látky obsažené v potravinách rostlinného původu působí jako ochranné faktory před aterosklerosou. Kromě antioxidační aktivity ve vztahu k LDL se jim přisuzuje aktivní a příznivý vliv na hemostázu, na krevní tlak a na tvorbu NO v endotelové vrstvě cévní stěny. Hlavními zdroji protektivních fytochemických látek jsou čaje, révová vína, citrusové ovoce, luštěniny a cereálie.