Vyhledávání

Ve fyzikální terapii (FT) se používá široká škála různých fyzikálních podnětů, jejichž léčebné použití je většinou empiricky podložené. Historie fyzikální terapie sahá až do starověké Číny, kde se používala vodoléčba, podobně jako ve starověkém Egyptě.                                                          

 Protinádorová terapie zahrnuje v současné době zejména chirurgickou léčbu, radioterapii, chemoterapii, imunoterapii a hypertermii. Jejím cílem je dosažení rovnováhy mezi destrukcí tumorových buněk a zachování fyziologických funkcí buněk nenádorových.

U nemocných v perioperačním období, resuscitační a intenzivní péči se pravidelně setkáváme s poruchou příjmu tekutin a potravy. Změny ve vnitřním prostředí indukované chorobnými procesy mohou dále významně ohrožovat nemocné a zhoršit jejich stav. Infuzní terapie a podávání iontových koncentrátů umožňuje zabránit život ohrožujícím změnám vnitřní homeostázy. V případě nemocných v dlouhodobé péči se nedílnou součástí terapie stává i přísun adekvátního množství potřebných živin ať už enterální nebo parenterální cestou. Zajištění přístupu do cévního řečiště je z těchto důvodů absolutní nutností. V následující kapitole se budeme věnovat problematice zajištění cévního přístupu, možným základním odchylkám ve vnitřním prostředí a terapeutickým postupům infuzní terapie a výživy kriticky nemocných.

Prezentace přednášky na téma 1. Fyzikální vyšetření ledvin a močového měchýře, 2. Funkční vyšetření ledvin, 3. Zobrazovací metody a 4. Renální biopsie.

Student se seznámí se základními pricipy fyzikální terapie v dermatologii (fototerapie, kryoterapie, elektroterapie, lasery, fotodynamická terapie, dermatochirurgie, korektivní dermatologie).                     

Hemaferetické metody tvoří skupinu moderních, technicky vyspělých medicínských metod. Těžiště jejich praktického používání leží ve dvou hlavních oblastech – na jedné straně v odběru krevních derivátů od dárců, na druhé straně pak v terapii dnes již celé řady chorob, jejichž společným jmenovatelem je možnost ovlivnění jejich průběhu pomocí řízeného pozměnění složení krve pacientů.

Ateroskleróza a její komplikace patří ve vyspělých zemích mezi nejčastější příčiny úmrtí a proto je výzkumu její patogeneze a léčby věnována velká pozornost už řadu desítek let. Přes toto množství vynaložené práce a prostředků však stále míra poznání této choroby není příliš uspokojivá, zejména pokud se týká její etiologie. Objevila se řada hypotéz, které vysvětlují počátek dějů vedoucích k aterosklerotickým změnám nejrůznějšími faktory, včetně infekčních agens. Všeobecně uznávané teorie podrobně popisují postupný vývoj aterosklerotických změn v cévách pacienta, avšak otázku prvotních příčin ponechávají nezodpovězenou a pouze značně obecně hovoří o multifaktoriální etiogenezi onemocnění.