Vyhledávání

Předkládané sdělení shrnuje problematiku stomatologické léčby pacientů užívajících léky ovlivňující hemostázu – tzv. antitrombotika, která je možno rozdělit do dvou skupin – antikoagulancia a antiagregancia. Tato léčiva jsou užívána k léčbě pacientů trpících kardiovaskulárním onemocněním (KVO) v širším slova smyslu, jednak kurativně, jednak preventivně k zabránění komplikací plynoucích ze základního onemocnění. V případě invazivních stomatochirurgických zákroků u takových pacientů v určitých případech hrozí nebezpečí excesivního krvácení. Pacientů KVO stále přibývá a proto i stomatolog bude stále častěji řešit problematiku ošetřování takových pacientů. Tato přednáška proto nabízí přehled v současnosti používaných antitrombotik, jejich vlastností a dále i přípravků užívaných k zástavě krvácení.

Student se seznámí se základními pricipy fyzikální terapie v dermatologii (fototerapie, kryoterapie, elektroterapie, lasery, fotodynamická terapie, dermatochirurgie, korektivní dermatologie).                     

Dyslipidémie jsou nejčastější metabolickou poruchou. Jejich léčba je důležitá v primární i sekundární prevenci kardiovaskulárních nemocí na podkladě aterosklerózy. Trend léčby dyslipidémií směřuje ke kombinaci léků modifikujících lipidy.                            

Materiál seznamuje se základy antitrombotické léčby a jejími specifiky na Kardiologickém oddělení FN v Plzni. Antirombotická léčba hraje v kardiochirurgii zcela zásadní roli a její vedení je jední ze základních předpokladů úspěšné péče o pacienta podstupujícího kardiochirurgický výkon.

Děložní myomy jsou nejčastější benigní gynekologické nádory. V jejich léčbě v současné době dominuje léčba chirurgická, myomy patří k nejběžnějším indikacím ke gynekolgociké operaci. Farmakoterapie děložních myomů má spíše symptomatický nebo tranzitorní účinek nebo je léčbou doplňkovou k terapii invazivní. V současné době se stále nejvíce používají analoga GnRH před myomektomií nebo jako tzv. pretreatment. Pokud se prokáže účinnost a bezpečnost nových kauzálních léků zejména v dlouhodobé terapii, bude jistě role farmakologické terapie nabývat na významu a v budoucnosti se může stát i léčbou samostatnou až dominantní.

Geografické rozložení výskytu hepatocelulárního karcinomu HCC je rozdílné. Zatímco v Evropě,Austrálii a Severní Americe je jeho výskyt poměrně nízký 1-3/100,000 obyvatel na rok, jsou oblasti jihovýchodní Asie a subsaharská Afrika, kde se jeho výskyt pohybuje až 150/100.000 obyvatel na rok. Jeho výskyt je spojen s výskytem viru hepatitídy B HBV a hepatitídy C-HCV v těchto oblastech a jeho objevení se opožduje cca o 30-60 po onemocnění chronickou hepatitidou B a cca 20-30 let po chronické hepatitídě C.

Jaterních metastáz se bohužel dočká polovina nemocných, kteří kolorektálním karcinomem onemocní. I přesto že, se jedná o pokročilý stupeň nádoru, u řady nemocných dosáhneme léčbou uzdravení. Pokud však chceme nemocné léčit se záměrem kurativním nelze vynechat léčbu chirurgickou. Bez této léčby nikdy uzdravení nemocných nedosáhneme.

Pomůcky k zajištění průchodnosti dýchacích cest a kyslíkové léčby se používají u nemocných s poruchou vědomí, při kardiopulmonální resuscitaci, u anestezovaných nemocných a u nemocných s poruchami průchodnosti dýchacích cest v urgentní medicíně a v intenzivní péči. Invazivita zajištění průchodnosti dýchacích cest závisí na řadě okolností. Záleží na typu neprůchodnosti dýchacích cest, na potřebné době zajištění průchodnosti dýchacích cest, typu postižení nemocného, potřebě umělé plicní ventilace a riziku aspirace krve nebo kyselého žaludečního obsahu. U nemocných, u kterých jsou použity pomůcky k invazivnímu zajištění průchodnosti dýchacích cest, je nutná komplexní péče a vybavení sterilními pomůckami, protože otevřené dýchací cesty jsou zbaveny ochranné činnosti horních dýchacích cest, které slouží jako filtr. Sliznice dutiny nosní má nejen čistící a filtrační funkci, ale je přirozenou přípravnou vdechovaného vzduchu, který se zde ohřívá a zvlhčuje. Vyřazení činnosti nosu a vyvedení dolních dýchacích cest před ústa nemocného vyžaduje proto aseptický přístup k dýchacím cestám jako k chirurgické ráně a zajištění ohřátí a zvlhčení vdechované směsi.

Žilní tromboembolická choroba je onemocnění zasahující téměř do všech lékařských oborů. Článek podává přehled o její epidemiologii, etiopatogenezi, diagnostice a léčbě. Vychází z nejnovějších odborných doporučení a informuje i o moderních terapeutických možnostech.