Projekt MEFANET (MEdical FAculties Educational NETwork)

MUDr. Martin Liška

Řazeno podle: priorita a čas poslední úpravy
 

Základy alergologie a klinické imunologie pro studenty lékařských fakult - II. část

Základy alergologie a klinické imunologie pro studenty lékařských fakult - II. část

Druhý díl naší elektronické učebnice pokračuje v probírání základů klinické imunologie se zaměřením na nespecifický imunitní systém. První kapitola popisuje charakter a působení komplementového systému. Tento systém více než 20 sérových bílkovin představuje jednu z nejdůležitějších složek nespecifické imunity. Druhá a třetí kapitola se zabývá antigen prezentujícími buňkami, mezi něž patří makrofágy, dendritické buňky, monocyty a B lymfocyty. Kapitola popisuje vývoj buněk, jejich povrchové molekuly a funkci, jíž dominuje funkce antigen prezentační, představující spojnici mezi nespecifickým a specifickým imunitním systémem. HLA systém, o němž pojednává čtvrtá kapitola, je souborem povrchových, individuálně specifických molekul, díky nimž je imunitní systém schopen rozpoznat vlastní struktury od cizích. V páté kapitole je vysvětlena problematika cytokinů. Jde o signální molekuly, jimiž mezi sebou komunikují buňky imunitního systému, případně jimi regulují vlastní funkce. Cytokiny působí prostřednictvím specializovaných receptorů, často mají redundantní účinek a řadí se do různých skupin, např. podle struktury, převažujícího účinku ad. Tyto látky představují hlavní regulační mechanismy imunitního systému, které jsou v přehledu shrnuty v šesté kapitole. Sedmá kapitola naší učebnice se zabývá zánětem, což je obranná reakce organismu, která může být vyvolána chemickým či fyzikálním poškozením tkáně, mikrobiálním podnětem nebo nádorovým bujením.

 
autor: Martin Liška, Jitka Ochotná, Petr Panzner | obor: Imunologie, alergologie | zobrazeno: 4403x | publikováno: 25.3.2013 | poslední úpravy: 18.3.2015 | Creative Commons License

Základy alergologie a klinické imunologie pro studenty lékařských fakult - III.část

Základy alergologie a klinické imunologie pro studenty lékařských fakult - III.část

Specifické imunitní mechanismy dělíme na humorální, které jsou zprostředkovány protilátkami a buněčné, které jsou zprostředkovány T lymfocyty. T a B buňky mají na svém povrchu antigenně specifické receptory, kterými rozeznávají jemné detaily antigenů. Charakteristickým rysem specifických imunitních mechanismů je imunologická paměť, která je zprostředkována paměťovými T a B buňkami. T lymfocyty nerozeznávají pomocí svého TCR nativní antigeny, ale rozeznávají pouze fragmenty antigenu navázané na molekulách HLA na povrchu buněk. Pro jejich aktivaci je nezbytný kontakt s vhodnou APC. T lymfocyty dělíme do několika subpopulací, které se liší svojí funkcí a některými povrchovými znaky, z nichž jsou nejdůležitější TH1, TH2 a Tc lymfocyty. TH1 lymfocyty stimulují přeměnu makrofágů na aktivované makrofágy a TH2 lymfocyty spolupracují s B lymfocyty a napomáhají tak produkci protilátek. Cytotoxické T lymfocyty jsou schopny zabíjet buňky infikované viry či jinými intracelulárními patogeny nebo nádorově pozměněné buňky.

 
autor: Martin Liška, Jitka Ochotná, Petr Panzner | obor: Imunologie, alergologie | zobrazeno: 2918x | publikováno: 21.3.2014 | poslední úpravy: 18.3.2015 | Creative Commons License

Základy alergologie a klinické imunologie pro studenty lékařských fakult - IV.část

Základy alergologie a klinické imunologie pro studenty lékařských fakult - IV.část

Hlavní složkou specifické humorální odpovědi jsou protilátky (imunoglobuliny) a jejich producenti B lymfocyty. K hlavním funkcím protilátek patří opsonizace, podíl na aktivaci komplementu, schopnost neutralizace, regulační efekty. B lymfocyty se po aktivaci vyvíjejí v plazmatické buňky, které jsou hlavními producenty protilátek. Rozeznáváme pět izotypů protilátek:IgG, IgA, IgM, IgD a IgE, které rozlišujeme podle odlišných typů těžkého řetězce. Vývoj B lymfocytů probíhá v kostní dřeni, kde vzniká široký repertoár antigen specifických protilátek, které následně procházejí selekčními procesy. Primární imunitní odpověď je reakcíspecifického imunitního systému na první setkání s antigenem.Charakteristická je pro ni delší fáze latence. Naproti tomu na sekundárníodpovědi se při dalším setkání s antigenem podílejí paměťové lymfocyty aprotilátky, a proto je rychlejší a silnější.

 
autor: Martin Liška, Jitka Ochotná, Petr Panzner | obor: Imunologie, alergologie | zobrazeno: 2906x | publikováno: 21.3.2014 | poslední úpravy: 18.3.2015 | Creative Commons License

Základy alergologie a klinické imunologie pro studenty lékařských fakult - VI. část

Základy alergologie a klinické imunologie pro studenty lékařských fakult - VI. část

Šestá část elektronických skript se zabývá popisem čtyř typůimunopatologických reakcí podle Coombse a Gella. První je zprostředkovánaprotilátkami IgE a tvoří podklad alergické reakce. Druhý typ imunopatologickéreakce je zprostředkován protilátkami izotypů IgG a IgM a je základemprotilátkových autoimunitních reakcí. Imunokomplexové reakce představují třetítyp imunopatologické reakce a hlavní roli v nich hrají komplexyantigen-protilátka. Čtvrtý typ imunopatologické reakce je zprostředkován Tlymfocyty, které je řídí i realizují. Kapitola dále popisuje nejčastější typyprimárních (vrozených) i sekundárních(získaných) poruch imunity – imunodeficiencí, popisuje jejich příčiny idůsledky, stejně jako diagnostiku a léčbu se zvláštním zřetelem na substitučníléčbu imunoglobuliny. Závěr kapitoly představuje popis principů a příkladyaktivní a pasivní imunizace.

 
autor: Martin Liška, Jitka Ochotná, Petr Panzner | obor: Imunologie, alergologie | zobrazeno: 2745x | publikováno: 18.3.2015 | poslední úpravy: 18.3.2015 | Creative Commons License