Biologie

Vzorky tkání fixovaných formalínem a zalitých v parafínu (FFPE) se běžně používají pro přípravu histologických preparátů. U těchto preparátů lze použít přehledná či speciální barvení pro zvýraznění požadovaných struktury nebo použitím protilátek (imunohistochemie) označit a vizualizovat zcela konkrétní typy molekul. Takto ošeřené vzorky (FFPE) se skladují desítky let. Dnešní postupy izolace nukleových kyselin (NA) umožňují izolaci DNA a RNA i z takto ošetřených tkání a využít tak tyto vzorky k analýze DNA a RNA, přestože pro tyto analýzy tyto vzorky nebyly původně určeny. V tomto videu uvidíte izolaci RNA z FFPE tkáně, nyní již deparafinované. Výhodou možnosti izolovat RNA z parafínových bločků je skutečnost, že se dostáváme k materiálu - celkové RNA, která by byla za normálních okolností nedostupná /bločky z archivu/. RNA je rychle degradována a tak takto staré vzorky vhodné pro izolaci RNA nejsou jinak dostupné. Nevýhodou je, že musíme počítat s omezeními pro následné analýzy. RNA je fragmentovaná, v méně čisté podobě, často máme omezený výtěžek a následné analýzy je tomu třeba přizpůsobit. Prostřednictvím takto izolované RNA nejčastěji hodnotíme expresi genů.

Vzorky tkání fixovaných formalínem a zalitých v parafínu (FFPE) se běžně používají pro přípravu histologických preparátů. U těchto preparátů lze použít přehledná či speciální barvení pro zvýraznění požadovaných struktury nebo použitím protilátek (imunohistochemie) označit a vizualizovat zcela konkrétní typy molekul. Takto ošeřené vzorky (FFPE) se skladují desítky let. Dnešní postupy izolace nukleových kyselin (NA) umožňují izolaci DNA a RNA i z takto ošetřených tkání a využít tak tyto vzorky k analýze DNA a RNA, přestože pro tyto analýzy tyto vzorky nebyly původně určeny. Prvním krokem izolace NA je příprava řezů cílové tkáně. Tento postup je obsahem tohoto videa. Většinou připravujeme řezy dle hematoxylin-eosinových preparátů s vyznačenou oblastí, ze které budeme NA izolovat. Na mikrotomu nakrájíme několik řezů, které odstraníme (svrchní oxidovaná vrstva obsahuje nejvíce degradované NA). Následně připravíme 10-20 µm silné řezy o celkové velikosti přibližně 12x12 mm, ze kterých budeme izolovat DNA a RNA izolovat. Dále před vlastní izolací NA provedeme deparafinaci tkáně. Takto získanou tkáň již podrobíme lyzi a následně izolujeme DNA a RNA.

V této práci se setkáváme s několika zajímavými pojmy týkajícími se testování in vitro - a to např. s pojmem 3D kultury (tří dimenzionální kultury), jimiž myslíme alternativní pěstování buněk za účelem formace mnohobuněčných útvarů tzv. sféroidů. Snahou této publikace je přiblížení metodik, kterými lze dosáhnout vytvoření mnohobuněčného sféroidu, popis jeho struktury, metabolismu a možnosti využití v nádorové problematice např. ve vztahu k lékové rezistenci.

Materiál „Dědičnost krevní skupiny Xg“ vznikl jako doplňkový studijní text k praktickým cvičením z genetiky pro studenty prvních a druhých ročníků. Shrnuje stručně základní informace o dědičnosti a významu antigenů krevní skupiny Xg. Jedná se o příklad X-vázané dominantní dědičnosti. Materiál obsahuje i doplňující informace o gonozomální dědičnosti, inaktivaci X chromozómu a některých dalších X-vázaných genech.

Tento materiál je určen studentům 1. ročníku všeobecného i zubního lékařství. Slouží jako doplňující materiál k praktickým cvičením z Obecné biologie na téma buněčné dělení – meióza. Obsahuje fotografie s popisem procesů, které se odehrávají v jednotlivých fázích meiózy a usnadňuje tak vyhledávání a určování fází na preparátech ve studentských světelných mikroskopech.

„Minireview“, které se k vám touto cestou dostává, shrnuje příčiny (či možné příčiny) odolnosti heterozygotů v genu pro srpkovitou anémii vůči smrtelné tropické malárii. Vysvětlení tohoto učebnicového příkladu heterozygotní výhody předchází shrnutí základních informací o obou nemocech a o biologii původce malárie - plasmodiu. Materiál rozšíří znalosti budoucích lékařů jak z obecné biologie a genetiky, tak z fyziologie krve.

Tento studijní materiál je určen pro všechny studenty lékařských a přírodovědně zaměřených fakult, kteří chtějí získat nové vědomosti v oblasti obecných základů kultivace buněčných linií a buněčných modelů nádorové transformace. Materiál je rozdělen do 7 kapitol, ve kterých jsou přehledně zpracovány základní operace s buňkami v optimálních kultivačních podmínkách, typy buněčných kultur, popis jejich růstového cyklu, proliferace či diferenciace. Poslední kapitola je věnována kultivaci buněk nádorů s uvedením rozsáhlé tabulky vybraných nádorových linií z American Type Culture Collection, Rockville, Maryland, U.S.A.

Přítomnost cirkulující buněk s vlastnostmi nádorových buněk v krvi pacienta s metastazujícím karcinomem pozoroval již v roce 1869 Thomas Ashworth. Přesto intenzivní výzkum těchto buněk probíhá až posledních 15 let. Dnes víme, že počet cirkulujících nádorových buněk ( CTCs) je ve vztahu k prognóze nádorového onemocnění a snížení počtu CTCs po podané chemoterapii je ve vztahu k odpovědi pacienta na léčbu. Již delší dobu používanou, přesto respektovanou, metodou detekce CTCs je izolace cirkulujících nádorových buněk je imunomagnetickou separací následovaná RT PCR. Toto výukové video navazuje na předchozí video „část 2. - izolace mRNA z CTCs a reverzní transkripce (RT)“ a ukazuje zakončení celého stanovení CTCs a to PCR, elektroforézu a vyhodnocení s klinickým závěrem.

S různě závažnými (i život ohrožujícími) lidskými chorobami způsobenými parazitickými prvoky se člověk nesetkává jen v tropických a subtropických oblastech, může se jimi nakazit i v naší zeměpisné šířce. Tento studijní materiál má za úkol seznámit studenty medicíny s nejčastějšími parazitózami způsobenými prvoky, na které by neměli ve své praxi zapomínat. Obzvlášť v dnešní globalizované době s možnostmi cestování po celém světě, s nárůstem výskytu chorob imunitního systému či všeobecně se objevující rezistenci mikroorganismů vůči léčivům. Materiál je doplněn obrázky a videosekvencemi vybraných parazitů.

Přítomnost cirkulující buněk s vlastnostmi nádorových buněk v krvi pacienta s metastazujícím karcinomem pozoroval již v roce 1869 Thomas Ashworth. Přesto intenzivní výzkum těchto buněk probíhá až posledních 15 let. Dnes víme, že počet cirkulujících nádorových buněk ( CTCs) je ve vztahu k prognóze nádorového onemocnění a snížení počtu CTCs po podané chemoterapii je ve vztahu k odpovědi pacienta na léčbu.
Již delší dobu používanou, přesto respektovanou, metodou detekce CTCs je izolace cirkulujících nádorových buněk je imunomagnetickou separací následovaná RT PCR. Toto výukové video je prvním dílem 3 videí popisujících tuto metodu, detekci cirkulujících nádorových buněk v krvi pacientky s karcinomem prsu. V díle " imunomagnetická separace CTCs" je vysvětlen princip metody a představena první část, tedy imunomagnetická separace CTCs.