Vyhledávání

Transdermální terapeutické systémy jsou určené pro systémové podávání látek. Nejčastěji se používají transdermální náplasti, které zajišťují řízené uvolňování léčivých látek, ale vyvíjejí se i další způsoby této aplikace. Transdermální náplasti (Emplastra transcutanea) uvolňují během své aplikace léčivé látky řízeně. To znamená, že látka se uvolňuje z náplasti konstantní rychlostí, což vede k dosažení dlouhodobě vyrovnaných hladin léčiva v organismu. V současnosti je ve světě používáno poměrně velké množství transdermálních léčivých přípravků. Počet látek, které lze takto aplikovat, je však relativně malý – v současnosti se touto cestou nepodává více než 20 látek. Je to proto, že jen málo látek má schopnost dostatečně přestupovat do podkoží a dosahovat v systémové cirkulaci terapeuticky účinných koncentrací. Kromě vysoké účinnosti musí tyto látky mít i ideální fyzikálně chemické vlastnosti. Pro rozšíření spektra takto podávaných látek se vyvíjí řada metod, které zlepšují prostupnost kůže pro podávané látky nebo mají umožnit podávání látek, které kůží neprostupují vůbec. V textu je uveden přehled těchto metod i přehled látek, které se transdermálně v současné době podávají, a také jsou popsané výhody a nevýhody této aplikační cesty.

Přírodní látky obsažené v potravinách rostlinného původu působí jako ochranné faktory před aterosklerosou. Kromě antioxidační aktivity ve vztahu k LDL se jim přisuzuje aktivní a příznivý vliv na hemostázu, na krevní tlak a na tvorbu NO v endotelové vrstvě cévní stěny. Hlavními zdroji protektivních fytochemických látek jsou čaje, révová vína, citrusové ovoce, luštěniny a cereálie.