Vyhledávání

Urologie je dynamicky se vyvíjející obor. Od pouhé odnože chirurgie se stala během druhé poloviny 20. století zcela samostatným oborem s vlastním systémem postgraduálního vzdělávání. Existuje atestace z urologie I. a II. stupně a nástavbová atestace z dětské urologie. V rámci všeobecného lékařství je na 1. a 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy již urologie vyučována pregraduálně samostatně a je ukončena i samostatnou zkouškou.

Výukový materiál je určen pro studenty zubního lékařství. První část je věnována anatomii a funkci dýchacích cest, druhá část vysvětluje podstatu plicní ventilace včetně funkce dýchacích svalů, popisu dechového cyklu, poddajnosti plic a hrudníku.

Tato část učebních textů je věnovaná speciální problematice plicních onemocnění. Čtenář zde najde v úvodních kapitolách zaměřených na terapii nespecifických zánětů průdušek a plic a tuberkulózy a mykobakterióz aktuální a pro praxi nezbytné informace o diagnostice. Další kapitoly jsou věnovány postupně nemocem s bronchiální obstrukcí, cystické fibróze a bronchiektáziím, intersticiálně plicním procesům, nádorům průdušek a plic, onemocnění pleurální dutiny, mediastina, problematice dechové nedostatečnosti, patologii plicního krevního oběhu, plicním infekcím u imunokompromitovaných nemocných, poruchám dýchání ve spánku a urgentním stavům v pneumologii. Zvláštní kapitola je věnována aktuální problematice mimojícnového refluxu a jeho vztahům k nemocem průdušek a plic.

Jako absolutní plicní objemy a kapacity jsou označovány reziduální objem (RV, residual volume), funkční reziduální kapacita (FRC, functional residual capacity) a celková plicní kapacita (TLC, total lung capacity). Jedná se o objemy vzduchu, který je za daných situací přítomen v plicích, nikoliv objemy nadechnutého či vydechnutého vzduchu jako v případě jiných spirometrických parametrů.

Publikace je určena studentům lékařské fakulty k základní orientaci v této problematice, aby při vyšetření nemocného byli schopni diagnostikovat nejčastější kožní onemocnění na genitálu a zahájit správný diagnostický a léčebný postup.  

V první části pojednání stručně uvádíme základní poznatky o degenerativních změnách páteře, jejich nejdůležitějších symptomech a současných diagnostických metodách.  

Dýchací soustava, jejíž hlavní funkcí je především výměna krevních plynů, má pro život člověka nezastupitelný význam. Zajímavé je, že dýchací soustava embrya člověka prochází při svém ontogenetickém vývoji i vývojem fylogenetickým. Každý z nás měl tedy v embryonální době založeny žábry. Již vyvinuté plíce před naším narozením připomínají houbu, nasáklou vodou. Při narození je odstraněn poslední pozůstatek toho, co nás s vodními živočichy pojilo; průchodem porodními cestami je vytlačena tekutina z plic a nahrazena vzduchem.
První část skript pojednává o vývoji, anatomické stavbě a funkci dýchací soustavy. Dále se zabývá základními vyšetřovacími metodami v plicním lékařství. Jako i v jiných klinických oborech medicíny, používá plicní lékařství (=pneumologie) základní diagnostický „čtyřlístek“ – anamnézu, fyzikální vyšetření, základní laboratorní vyšetření a základní zobrazovací metody (tj. zde prostý rentgenový snímek hrudníku). Tento čtyřlístek je pak v pneumologii doplněn navíc typickou plicní „kapičkou“ rosy na čtyřlístku; součástí základního vyšetření je i vyšetření plicních funkcí (tj. spirometrie). V další kapitole se pak hovoří o příznacích plicních chorob. Čtenář skript má možnost se blíže seznámit s rozmanitými projevy plicních chorob a hlouběji identifikovat charakteristiky těch základních, jimiž jsou dušnost a kašel.

Autoři seznamují čtenáře s využitím celé řady diagnostických a léčebných metod, které se užívají v moderní pneumologii. Kromě zobrazovacích vyšetřovacích metod zde najdeme metody radioizotopové, speciální funkční a bronchologické metody a diagnostické metody prováděné hrudními chirurgy. Z terapeutických metod zde najdeme invazivní a intervenční radiologické a bronchologické metody. Z léčebných metod často užívaných v pneumologii jsou uvedeny základní informace o mechanické plicní ventilaci, inhalační léčbě a o indikacích plicních transplantací. Skripta obsahují i postupy předoperačních vyšetření a předoperační přípravy u nemocných s chorobami průdušek a plic.

Urologie je dynamicky se vyvíjející obor. Od pouhé odnože chirurgie se stala během druhé poloviny 20. století zcela samostatným oborem s vlastním systémem postgraduálního vzdělávání. Existuje atestace z urologie I. a II. stupně a nástavbová atestace z dětské urologie. V rámci všeobecného lékařství je na 1. a 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy již urologie vyučována pregraduálně samostatně a je ukončena i samostatnou zkouškou.

Žilní tromboembolická choroba je onemocnění zasahující téměř do všech lékařských oborů. Článek podává přehled o její epidemiologii, etiopatogenezi, diagnostice a léčbě. Vychází z nejnovějších odborných doporučení a informuje i o moderních terapeutických možnostech.

Lokální použití léčivých rostlin a rostlinných přípravků při onemocněních dutiny ústní a hltanu má v Evropě dlouhou tradici. Nejčastěji jde o roztoky určené k výplachům či ke kloktání, k masážím dásní nebo k přímé aplikaci na postižená místa (afty, eroze). Text se zabývá nejčastěji používanými rostlinami a rostlinnými přípravky a jejich indikací, popisuje nejdůležitější obsahové látky s protizánětlivým účinkem a uvádí některé příklady HVLP přípravků a magistraliter receptury.

Urologie je dynamicky se vyvíjející obor. Od pouhé odnože chirurgie se stala během druhé poloviny 20. století zcela samostatným oborem s vlastním systémem postgraduálního vzdělávání. Existuje atestace z urologie I. a II. stupně a nástavbová atestace z dětské urologie. V rámci všeobecného lékařství je na 1. a 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy již urologie vyučována pregraduálně samostatně a je ukončena i samostatnou zkouškou.