Vyhledávání

Vybrané kapitoly pro úvodní část praktické výuky biofyziky v zubním lékařství. Každá kapitola obsahuje teoretický základ a v druhé části popis praktického provedení jednoduchých experimentů.                                           

Možná Vás už někdy napadla otázka, jak se naučit nebo jak někoho učit fyziku, když vztah k tomuto předmětu je u mnohých vlažný a u studentů medicíny obvykle velmi studený. Přicházejí na medicínu plni očekávání, těší se na své první živé pacienty a věda o neživých dějích přírody jim připadá naprosto „OUT“.

Prezentace přednášky na téma 1. Fyzikální vyšetření ledvin a močového měchýře, 2. Funkční vyšetření ledvin, 3. Zobrazovací metody a 4. Renální biopsie.

Student se seznámí se základními pricipy fyzikální terapie v dermatologii (fototerapie, kryoterapie, elektroterapie, lasery, fotodynamická terapie, dermatochirurgie, korektivní dermatologie).                     

Ateroskleróza a její komplikace patří ve vyspělých zemích mezi nejčastější příčiny úmrtí a proto je výzkumu její patogeneze a léčby věnována velká pozornost už řadu desítek let. Přes toto množství vynaložené práce a prostředků však stále míra poznání této choroby není příliš uspokojivá, zejména pokud se týká její etiologie. Objevila se řada hypotéz, které vysvětlují počátek dějů vedoucích k aterosklerotickým změnám nejrůznějšími faktory, včetně infekčních agens. Všeobecně uznávané teorie podrobně popisují postupný vývoj aterosklerotických změn v cévách pacienta, avšak otázku prvotních příčin ponechávají nezodpovězenou a pouze značně obecně hovoří o multifaktoriální etiogenezi onemocnění.

Ve fyzikální terapii (FT) se používá široká škála různých fyzikálních podnětů, jejichž léčebné použití je většinou empiricky podložené. Historie fyzikální terapie sahá až do starověké Číny, kde se používala vodoléčba, podobně jako ve starověkém Egyptě.                                                          

Hemaferetické metody tvoří skupinu moderních, technicky vyspělých medicínských metod. Těžiště jejich praktického používání leží ve dvou hlavních oblastech – na jedné straně v odběru krevních derivátů od dárců, na druhé straně pak v terapii dnes již celé řady chorob, jejichž společným jmenovatelem je možnost ovlivnění jejich průběhu pomocí řízeného pozměnění složení krve pacientů.