Anesteziologie a intenzivní medicína

Pomůcky k zajištění průchodnosti dýchacích cest a kyslíkové léčby se používají u nemocných s poruchou vědomí, při kardiopulmonální resuscitaci, u anestezovaných nemocných a u nemocných s poruchami průchodnosti dýchacích cest v urgentní medicíně a v intenzivní péči. Invazivita zajištění průchodnosti dýchacích cest závisí na řadě okolností. Záleží na typu neprůchodnosti dýchacích cest, na potřebné době zajištění průchodnosti dýchacích cest, typu postižení nemocného, potřebě umělé plicní ventilace a riziku aspirace krve nebo kyselého žaludečního obsahu. U nemocných, u kterých jsou použity pomůcky k invazivnímu zajištění průchodnosti dýchacích cest, je nutná komplexní péče a vybavení sterilními pomůckami, protože otevřené dýchací cesty jsou zbaveny ochranné činnosti horních dýchacích cest, které slouží jako filtr. Sliznice dutiny nosní má nejen čistící a filtrační funkci, ale je přirozenou přípravnou vdechovaného vzduchu, který se zde ohřívá a zvlhčuje. Vyřazení činnosti nosu a vyvedení dolních dýchacích cest před ústa nemocného vyžaduje proto aseptický přístup k dýchacím cestám jako k chirurgické ráně a zajištění ohřátí a zvlhčení vdechované směsi.

Výstižně definoval šok Lutz (1972), který považuje šok za akutní generalizovanou poruchu perfuze metabolicky aktivní části cévního řečiště. Z definice vyplývá, že většina patofyziologických změn se odehrává v mikrocirkulaci. Při šoku dochází k nedostatečnému tkáňovému prokrvení s neadekvátním zásobením tkání kyslíkem a energetickými substráty a k nedostatečnému odvodu odpadních produktů a jejich hromadění ve tkáních. Šok je dynamický proces, zahrnující skupinu syndromů různé etiologie a účinků na oběh.

Sledování základních vitálních i ostatních funkcí v průběhu anestezie, monitorované péče či na jednotkách intenzivní péče je základním předpokladem kvalitního a bezpečného vedení terapie. Požadavky na množství a frekvenci sledovaných parametrů se samozřejmě mohou významně odlišovat v různých situacích. Spektrum monitorovaných veličin a způsob provedení by vždy měl vhodně doplňovat základní klinické sledování tak, aby nemocný nebyl zatížen zbytečným rizikem plynoucím z nadměrné monitorace (nepřiměřeně vysoká invazivita) ale zároveň nehrozilo riziko přehlédnutí důležitých výkyvů monitorovaných parametrů. V následující kapitole se budeme věnovat problematice základní a rozšířené monitorace anestezovaných a kritických nemocných.

Některé informace z anatomie, fyziologie a patofyziologie nutné k pochopení souvislostí v oblasti kardiopulmonální resuscitace, anesteziologie a intenzivní medicíny.                                          

Kapitola Kardiopulmonální resuscitace není pojata jako „kuchařka“, ale poskytuje širší pohled na problematiku. Vychází z platných Guidelines 2010 pro KPR, navíc obsahuje některé fyziologické a patofyziologické souvislosti. Může sloužit jako studijní materiál pro studenty lékařské fakulty i pro postgraduální vzdělávání.

ŽOK je charakterizováno ztrátou celého objemu krve za 24 hod nebo ztrátou 50% krevního objemu během 3 hodin nebo pokračující krevní ztrátou min. 150 ml za minutu, přítomností klinických a laboratorních známek tkáňové hypoperfúze či poruchy činnosti orgánů v průběhu krvácení. ŽOK nemusí být krvácením masivním, i malé krvácení do životně důležitých center v CNS může být život ohrožující.

Kapitola pojednává komplexně o lokální anestezii užívané kromě anesteziologů taktéž lékaři řady dalších medicínských oborů. Popisuje všechny způsoby lokální anestezie, volbu způsobu anestezie, periferní a centrální blokády, komplikace lokální anestezie, farmakologii lokálních anestetik, léčbu toxické reakce na lokální anestetika a uvádí charakteristiky jednotlivých preparátů lokálních anestetik.

Kapitola pojednává přehledně o celé problematice bolesti. Uvádí definici bolesti, rozdíly mezi akutní a chronickou bolestí, typy bolesti, hodnocení kvality a intenzity bolesti. Charakterizuje některé pojmy užívané v souvislosti s bolestí a uvádí přehled způsobu léčby akutní a chronické bolesti. Je doplněna i o farmakologii analgetik a adjuvantních léků užívaných k léčbě bolesti, popisuje invazivní techniky užívané v léčbě bolesti a některá specifika léčby chronické bolesti.

U nemocných v perioperačním období, resuscitační a intenzivní péči se pravidelně setkáváme s poruchou příjmu tekutin a potravy. Změny ve vnitřním prostředí indukované chorobnými procesy mohou dále významně ohrožovat nemocné a zhoršit jejich stav. Infuzní terapie a podávání iontových koncentrátů umožňuje zabránit život ohrožujícím změnám vnitřní homeostázy. V případě nemocných v dlouhodobé péči se nedílnou součástí terapie stává i přísun adekvátního množství potřebných živin ať už enterální nebo parenterální cestou. Zajištění přístupu do cévního řečiště je z těchto důvodů absolutní nutností. V následující kapitole se budeme věnovat problematice zajištění cévního přístupu, možným základním odchylkám ve vnitřním prostředí a terapeutickým postupům infuzní terapie a výživy kriticky nemocných.