Vyhledávání

Interindividuální variabilita odpovědi na léčivo představuje v praxi často významný problém. Jedním z faktorů, které v jejím vzniku hrají důležitou roli, je genetický polymorfismus enzymů, které se podílejí na metabolismu léčiv. Na metabolismu xenobiotik se podílí 22 izoforem cytochromu P450 z rodin CYP1, CYP2 a CYP3, pro které je charakteristický významný polymorfismus. Tyto různé genové varianty se mohou projevit ve fenotypu až čtyřmi různými způsoby: Takzvaní pomalí metabolizátoři (PM) jsou nositelé dvou nefunčních alel a postrádají enzymatickou aktivitu, střední metabolizátoři (IM) jsou heterozygoti pro nefunkční alelu nebo nosiči dvou alel kódujících enzym se sníženou aktivitou (rychlost metabolismu mezi PM a rychlým metabolizátorem). Rychlí (extenzivní, EM) metabolizátoři jsou jedinci s dvěma funkčními (wild type) alelami a ultrarychlí metabolizátoři (UM) mají více aktivních kopií genu. Výsledný fenotyp se tedy může projevit selháním účinku léčiva či zvýšeným rizikem nežádoucích účinků, ale může také zvyšovat riziko interakcí určité látky s jinými léčivy.