Vyhledávání

Nejčastější definice rezistentní arteriální hypertenze (RAH) je nedosažení cílové hodnoty krevního tlaku(TK) při léčbě minimálně třemi antihypertenzními léky různých tříd v maximálních tolerovaných dávkách, z nichž jedno je diuretikum. Rezistentní AH tedy neznamená vždy neúspěšně léčenou AH, ale i úspěšně léčenouAH čtyřmi a více antihypertenzívy. Během diagnostiky RAH je třeba pečlivě vyloučit pseudorezistenci danou nepřesným měřením TK nebo nedostatečnou adherencí pacienta k farmakologické antihypertenzní léčbě.

Endokrinní hypertenze je stále poměrně opomíjenou jednotkou. Přitom její správná diagnostika a léčba může pacientovi umožnit vysazení celoživotní antihypertenzní medikace a tím i zabránění jejím nežádoucím účinkům. Nemluvě o ekonomickém přínosu, zvláště v dnešní době úsporných opatření, kdy jednorázová léčba je zdaleka ekonomicky méně náročná, než celoživotní užívání kombinace několika léků. V některých případech dokonce včasné odhalení příčiny může vést bezprostředně k z áchraně života (např. maligní feochromocytom).

V této přednášce se budeme věnovat arteriální hypertenzi včetně jejích specifických aspektů u pacientů podstupujících kardiochirurgickou operaci. Arteriální hypertenze představuje nejčastější kardiovaskulární onemocnění s velmi vysokou prevalencí.
                                                                    

Klinické projevy nitrolební hypertenze i hypotenze jsou velmi podobné – bolesti hlavy, nauzea, zvracení, následně útlum vědomí až kóma. Těžká nitrolební hypertenze i hypotenze mohou končit letálně. V počátečních stádiích lze zjistit, že pacienti s nitrolební hypotenzí mají výraznější potíže vstoje a menší vleže. U nitrolební hypertenze mají pacienti naopak výraznější potíže vleže, kdy je ICP vyšší. U rozvinuté nitrolební hypertenze se objevuje tzv. Cushingův reflex, tj. arteriální hypertenze, bradykardie a poruchy dýchání. Dlouhodobější syndrom nitrolební hypertenze (desítky hodin) se projeví městnáním na očním pozadí – prominencí papily zrakového nervu.

Syndrom nitrolební hypertenze vzniká při procesech, které zvětšují nitrolební obsah a tlak a souborně se nazývají expanzivní procesy nitrolební. Při dekompenzaci intrakraniální hypertenze dochází k posunu a herniacím mozkové tkáně, které mohou mít velmi závažné až fatální následky.

Uvedeny zásady pohybové aktivity u arteriální hypertenze. Stať se dále zabývá fyzickou zátěží a antihypertenzní léčbou, tj. jaké ordinovat vhodné léky u sportujících hypertoniků a které jsou naopak nevhodné. Upozorňuje i na to, že na dopingovém seznamu jsou všechna běžně užívaná diuretika a pro některé sporty i beta-blokátory. Dnes se akceptuje, že antihypertenzní léčba nevyřazuje sportovce ze závodní činnosti a i léčení sportovci mohou trénovat a závodit v určitých disciplinách.