Vyhledávání

Endokrinní hypertenze je stále poměrně opomíjenou jednotkou. Přitom její správná diagnostika a léčba může pacientovi umožnit vysazení celoživotní antihypertenzní medikace a tím i zabránění jejím nežádoucím účinkům. Nemluvě o ekonomickém přínosu, zvláště v dnešní době úsporných opatření, kdy jednorázová léčba je zdaleka ekonomicky méně náročná, než celoživotní užívání kombinace několika léků. V některých případech dokonce včasné odhalení příčiny může vést bezprostředně k z áchraně života (např. maligní feochromocytom).

V této přednášce se budeme věnovat arteriální hypertenzi včetně jejích specifických aspektů u pacientů podstupujících kardiochirurgickou operaci. Arteriální hypertenze představuje nejčastější kardiovaskulární onemocnění s velmi vysokou prevalencí.
                                                                    

Klinické projevy nitrolební hypertenze i hypotenze jsou velmi podobné – bolesti hlavy, nauzea, zvracení, následně útlum vědomí až kóma. Těžká nitrolební hypertenze i hypotenze mohou končit letálně. V počátečních stádiích lze zjistit, že pacienti s nitrolební hypotenzí mají výraznější potíže vstoje a menší vleže. U nitrolební hypertenze mají pacienti naopak výraznější potíže vleže, kdy je ICP vyšší. U rozvinuté nitrolební hypertenze se objevuje tzv. Cushingův reflex, tj. arteriální hypertenze, bradykardie a poruchy dýchání. Dlouhodobější syndrom nitrolební hypertenze (desítky hodin) se projeví městnáním na očním pozadí – prominencí papily zrakového nervu.

Syndrom nitrolební hypertenze vzniká při procesech, které zvětšují nitrolební obsah a tlak a souborně se nazývají expanzivní procesy nitrolební. Při dekompenzaci intrakraniální hypertenze dochází k posunu a herniacím mozkové tkáně, které mohou mít velmi závažné až fatální následky.

Nejčastější definice rezistentní arteriální hypertenze (RAH) je nedosažení cílové hodnoty krevního tlaku(TK) při léčbě minimálně třemi antihypertenzními léky různých tříd v maximálních tolerovaných dávkách, z nichž jedno je diuretikum. Rezistentní AH tedy neznamená vždy neúspěšně léčenou AH, ale i úspěšně léčenouAH čtyřmi a více antihypertenzívy. Během diagnostiky RAH je třeba pečlivě vyloučit pseudorezistenci danou nepřesným měřením TK nebo nedostatečnou adherencí pacienta k farmakologické antihypertenzní léčbě.

Uvedeny zásady pohybové aktivity u arteriální hypertenze. Stať se dále zabývá fyzickou zátěží a antihypertenzní léčbou, tj. jaké ordinovat vhodné léky u sportujících hypertoniků a které jsou naopak nevhodné. Upozorňuje i na to, že na dopingovém seznamu jsou všechna běžně užívaná diuretika a pro některé sporty i beta-blokátory. Dnes se akceptuje, že antihypertenzní léčba nevyřazuje sportovce ze závodní činnosti a i léčení sportovci mohou trénovat a závodit v určitých disciplinách.