Rychlé vyhledávání

doc. RNDr. Pavel Fiala

REGIO NASALIS, DUTINA NOSNÍ A VEDLEJŠÍ NOSNÍ DUTINY

Autor: Pavel Fiala, Ismail Khadang, Pavla Chacón Gil, Petr Vais, Antonín Horák, Magda Čurilová

anotační obrázek

Největší z vedlejších dutin (kapacita až 25ml), má tvar čtyřstěnu (výška cca 35mm, šířka cca 25mm) s hrotem obráceným do processus zygomaticus a bází do dutiny nosní. Jako jediný je patrný u novorozence, roste pomalu, rychleji se zvětšuje po 10.roce věku. Tvarově variabilní. Ve stáří se endostální resorpcí zvětšuje. Stěny jsou tenké a mohou uvnitř obsahovat kostěné hranky (překážka pro operační čištění sinusu). Kostěné dno může být velmi tenké nebo chybět a kořeny zubů (premoláry a moláry) mohou vyčnívat do dutiny sinus maxillaris (při extrakci pak vzniká oroantrální komunikace mezi alveolem vytrženého zubu a sinem).

OBTÍŽNÉ KRAJINY HLAVY - REGIO ORBITALIS

Autor: Pavel Fiala, Ismail Khadang, Pavla Chacón Gil, Petr Vais, Antonín Horák, Magda Čurilová

anotační obrázek

Podkladem regio palpebralis jsou víčka (palpebrae), které kryjí vstup do očnice. Mezi nimi je štěrbina( rima palpebrarum) . Na vnitřním koutku očním vytváří spojivka řasu (plica semilunaris) , mediálně od ní je vyvýšenina (caruncula lacrimalis). Podkladem víček jsou tarzální ploténky (tarsus superior et tarsus inferior). Vazivovým uzávěrem vstupu do očnice je septum orbitale společně s oběma tarzálními ploténkami.Vnitřní plochu víček kryje spojivka. Cévy víček přicházejí z a.ophthalmica, a.facialis , a. infraorbitalis. Žilní krev odtéká do vv. ophthalmicae a v. facialis. Mízní cévy odvádějí mízu do mízních uzlin submandibulárních ( mediální část víček) a do povrchových uzlin gl.parotis (z laterální části víček). Na inervaci víček se podílejí n.facialis, n.ophthalmicus a n.maxillaris.

Úvod do pitvy

Autor: Pavel Fiala, Tomáš Ťupa,  Viktor Dlouhý, Jaroslav Babický

anotační obrázek

Film v první části  seznamuje s pitevní technikou, postupy preparace krajiny po vrstvách  v celkovém pohledu i v detailním záběru a je doplněn přehlednými  originálními schématy  struktur na předloktí. Druhá část je věnována demonstraci  anatomických struktur vybraných krajin horní a dolní končetiny.