doc. RNDr. Pavel Fiala

Největší z vedlejších dutin (kapacita až 25ml), má tvar čtyřstěnu (výška cca 35mm, šířka cca 25mm) s hrotem obráceným do processus zygomaticus a bází do dutiny nosní. Jako jediný je patrný u novorozence, roste pomalu, rychleji se zvětšuje po 10.roce věku. Tvarově variabilní. Ve stáří se endostální resorpcí zvětšuje. Stěny jsou tenké a mohou uvnitř obsahovat kostěné hranky (překážka pro operační čištění sinusu). Kostěné dno může být velmi tenké nebo chybět a kořeny zubů (premoláry a moláry) mohou vyčnívat do dutiny sinus maxillaris (při extrakci pak vzniká oroantrální komunikace mezi alveolem vytrženého zubu a sinem).

Podkladem regio palpebralis jsou víčka (palpebrae), které kryjí vstup do očnice. Mezi nimi je štěrbina( rima palpebrarum) . Na vnitřním koutku očním vytváří spojivka řasu (plica semilunaris) , mediálně od ní je vyvýšenina (caruncula lacrimalis). Podkladem víček jsou tarzální ploténky (tarsus superior et tarsus inferior). Vazivovým uzávěrem vstupu do očnice je septum orbitale společně s oběma tarzálními ploténkami.Vnitřní plochu víček kryje spojivka. Cévy víček přicházejí z a.ophthalmica, a.facialis , a. infraorbitalis. Žilní krev odtéká do vv. ophthalmicae a v. facialis. Mízní cévy odvádějí mízu do mízních uzlin submandibulárních ( mediální část víček) a do povrchových uzlin gl.parotis (z laterální části víček). Na inervaci víček se podílejí n.facialis, n.ophthalmicus a n.maxillaris.

Film v první části  seznamuje s pitevní technikou, postupy preparace krajiny po vrstvách  v celkovém pohledu i v detailním záběru a je doplněn přehlednými  originálními schématy  struktur na předloktí. Druhá část je věnována demonstraci  anatomických struktur vybraných krajin horní a dolní končetiny.